SK |
Hokejové začátky a zkušenosti jednoho černošického táty
Kdy a jak jste se dostali na černošický led? V 5-ti letech jsem šel se synem koupit brusle do místního obchodu na ZS a narazili jsme na pana Jůzka. Ten nám řekl, že v neděli musíme přijít na ranní nábor. Přišli jsme a po pár slzičkách studu si Kuba postupně zvykl na trenéry a tréninky. Díky účasti a chuti do hokeje se Kuba postupně zlepšoval a zdokonaloval své dovednosti.

Mé ambice v té době byly jen to, aby se naučil bruslit. Vůbec jsem nečekal, že u hokeje vydržíme tak dlouho (dnes je to už 6 let) a zatím nás (celou rodinu) ten zápal neopouští.

Aktuální ambice nejsou velké. NHL je hezká soutěž, ale…:) ale vážně: mám radost, že mu hokej dává do života řád a odpovědnost ke kolektivu.
Do budoucna bude mít možnost jít si zahrát hokej s kamarády, či kolegy z práce a hlavně nabídka z černošického Áčka by byla top
.


Hokeji podřizujeme většinu rodinných aktivit, bez toho by to ani nešlo.

Aktuální rok má 4 tréninky týdně a jeden zápas o víkendu.

Moje rada? Zbytečně bych netlačil na pilu. Dítě a rodič z toho musí mít především radost. Hokej je finančně i časově náročný sport. Je důležité, aby kluk chodil pravidelně na tréninky a zbytečně nezaostával za spoluhráči. Je potřeba dítěti dopřát čas a podporu.